| 12. 6. 2010
| Už tři dny jsem nevyšel z domu a učím se chemii ke státnicím, tedy jsou moje zážitky poněkud omezené. Ke štěstí mně nechybí téměř nic, jen troška klidu v naší zahradní čtvrti. Jakmile se totiž ráno rozední, nastartuje první ze sousedů hlučnou sekačku na trávu a od té chvíle tonou všechny okolní ulice v přehlušujícím řevu točící se struny. A jakmile skončí jeden, začne druhý, pak třetí a když je konečně po několika dnech posekán poslední metr čtverečný trávy, usoudí první soused, že už je jeho tráva zase příliš vysoká. A tak to jde až do října. Jenže v sobotu se něco stalo. Jako by nějaká prozřetelnost vyslyšela moje tužby, najednou přestal jít proud. |
| Ono to bylo vlastně trochu složitější. Začalo to v sobotu podvečer. Zrovna dozníval řev sekaček a hašteření dětí na ulici, když se po období dusných veder přihnal první šedý mrak. Po něm přicházeli další, šedší a ptovázené větrem. Všichni očekávali bouřku, počínaje mnou na balkóně nad analytickou chemií a konče kocourem, který se stáhl z lovu domů. Pak dopadly na sklo již zavřeného okna první kapky, setmělo se a strhla se průtrž neobvyklé síly, při níž se ohýbaly stromy a došlo i na kroupy. Když bylo bičování země v nejlepším, zhasla lampa nad mým stolem a současně s ní celé město. Čekal jsem, že proud za pár vteřin opět naskočí, ale nenaskočil ani za minutu, za dvě, ani za pět.
To už bylo jasné, že nejde o obyčejný bouřkový zkrat nebo blesk, ale o potrhané vedení. A představa oprav drátů vysokého napětí na nepřístupných svazích nad městem v sobotu v noci mezi provazci deště byla nereálná.
Doma jsme byl sám s mamkou a museli jsme chvíli hledat, než se nám podařilo najít pár vonných lampiček a teprve v jejich světle jsme nalezli dva kovové svícny s pořádnými svícemi. Osvětlili jsme stěží jednu místnost v domě a tak jsme jako v dávných časech vařili, povídali si a já jsem se učil na devíti metrech čtverečných a na záchod se chodilo se svícnem v ruce. Chvíli nám ještě hrály písničky z notebooku, ale pak se i jemu vybila baterie a zavládlo všeobecné ticho. Pohled z okna na mrtvé ulice působil téměř strašidelné, jen v paneláku na kopci matně poblikávala dvě okna.
Vzhledem k posunu mého denního rytmu jsme u svíček proseděl pěkných pár hodin a přestože jsem vstával v pozdním dopoledni, venku bylo nádherné ticho. Mé nitro zaplnila škodolibá radost - a máte po sekání. Učení mně šlo lépe a neděle byla opravdu sváteční, po dlouhé době byl totiž nejhlasitějím zvukem v okolí zpěv ptáků (a občas průjezd vlaku, což mě přivedlo na myšlenku, jak je zajištěno napájení trati).
Když po 17 hodinách opět začaly proudit elektrony až do Adamova, byl jsem rád i vzhledem k obsahu ledničky, ale rozhodně by mně nevadilo, kdyby se podobný výpadek párkrát do roka opakoval.
| Zpět
Komentáře:
Stránka:
|
|
Poslední komentáře:
Autor: Viktora Text: Vlečka zrušena Drážním úřadem 30. 6. 2022. K fyzické likvidaci vlečkové koleje došlo ve dnech 21. až 25. listopadu 2022 při uzavírce části Křižíkovy ulice, kterou vlečka protínala a části navazující ulice Fr. Halase. Číst
Autor: Radim Text: Zajímavý článek o dnes již neexistující cukrovarnické vlečce. Právě si nějak matně i pamatuju, že v té ul. Cukrovarská býval nějaký dost nepříjemný přejezd, kterému jsem se na Favoritu (a později i ve Favoritu) raději vyhýbal. :-) Číst
Autor: Pepix Text: Zdravím Jirko z Ostružné, jsem zde dokonce výpravčí, tak náhodou :D Můžu poskytnout nějaké doplňující info. Za 350.KBS, Josef Ptáček. Číst
Autor: Kps Text: Je to asi LEVI, spol. s.r.o.
IČO: 15526119 Číst
Autor: Kps Text: Najdete si to v katastru nemovitostí... Číst
|
|